Naše okrasná zahrada...

Jak jsem napsala již v úvodu stránek, energii a sílu kterou mi dává práce s keramickou hlínou, vracím zpět zemi, ze které vzešla. A to budováním naší okrasné zahrady. Pootevřu vám vrátka a pohled na ni a to od jejího počátku až po současnost.



Mohu se pochlubit tím, že zahradu jsem si navrhla sama a s manželem postupně realizujeme. Práce na ní bylo uděláno mnoho, ale ještě spousta čeká. Těší nás zájem i pochvala od náhodných návštěvníků, kteří k nám zavítají a zahradu si prohlédnou. Mojí snahou je oživit zahradu i keramikou.

Krátce po zakoupení pozemku a jeho úprav jsem začala psát knihu o této zahradě, abych vše uchovala nejen na fotografiích, ale i jako psaný dokument. Bohužel, mám zatím napsáno jen něco málo přes 60 stránek A4 a z důvodu časové tísně psaní stále odkládám. Byla bych moc ráda, kdybych se k psaní vrátila, protože mě literární činnost bavila už ve škole. Jen ten čas…………

Příběh naší okrasné zahrady

Rok 2006



Tak takhle to tam tenkrát vypadalo. Byli jsme nuceni koupit zpustlý, zarostlý pozemek, plný náletů vrb a olší, který sousedil s naším domem, neboť nás v hojné míře obtěžovali komáři a jiná havěť. Majitel pozemku se o něj nestaral a ani ho nezajímal.



Celý pozemek byl silně podmáčený, prakticky všude byla voda a bez holinek se tam nedalo projít.



Po vykácení všech náletů jsme pozvali malý bagr, který celou tu vrstvu shnilé a polehlé trávy nahrnul k plotu našeho dvora a tím vznikl takový větší svah.



Samé bahno a jíl…………



Kolem plotu vznikl takový dlouhý svah.



S tím jsme si „hráli“celý podzim.

Rok 2007



Na jaře jsme začali pozemek odplevelovat. Stále byl dost podmáčený.



Nerovnosti na pozemku jsme se snažili vyrovnat navážením kvalitní půdy, ornice. Vyhrabávali jsme kameny a likvidovali úporný plevel.



První Tatra, která přivezla zeminu, ještě než sjela ze silnice na pozemek, se zabořila až po nápravu. Hned jsme věděli, že touto cestou se jít nedá. Zem se musela vozit na menších autech a rozhrnovala se ručně hráběmi.


Rok 2008, 2009



Potvrdilo se nám, že na pozemku je hladina spodní vody stále vysoko a nevsakuje se, neboť ji zadržuje jíl. Po úvaze jsme se rozhodli, že musíme po celém pozemku vybudovat meliorace. Takový systém drenáží, který bude vodu z pozemku odvádět. Toto trvalo 2 roky. Byla to nekonečná, zdlouhavá a náročná práce. Bylo položeno velké množství metrů drenáží, kolik přesně nevíme, vzhledem k tomu, že každý rok přibývali nové, přestali jsme to počítat.





Nekonečné……….



Rok 2010
Po celou dobu, co jsme dělali drenáže, jsem spřádala plány na to, jak by naše zahrada měla v budoucnu vypadat. Začala jsem si nakupovat knihy o zahradách, atlasy rostlin, malovala jsem si různé náčrty a čerpala informace od zahradních architektů a zahradníků. V hlavě jsem to měla už schované, jen to zrealizovat. Toužila jsem po tom, mít obrovské přírodní jezírko se spoustou leknínů a japonským můstkem. Okolo skalky a dřeviny. Dále jsem v jedné části pozemku toužila mít alespoň kousek japonské zahrady, chtěla jsem vřesoviště, schody ve svahu ze starých popraskaných pražců, velkou vrstevnatou skalku a spoustu rododendronů, azalek a vzácných dřevin, které jsem před tím ani neznala, ale které jsem postupně objevovala v atlasech a chtěla na pozemku mít. Také se nám podařilo celý pozemek oplotit a tím vznikl pracovní název zahrada. Objížděli jsme specializovaná zahradnictví a nakupovali rostliny.



Koncem léta jsme urovnali svah kolem plotu, natáhli zahradní textilii a já konečně mohla začít sázet rostliny.



U stodoly jsem si založila tzv. množárnu, kde jsem přechovávala nakoupené rostliny a snažila se množit vše, o čem jsem si myslela, že by se mohlo ujmout. Něco se dařilo s úspěchem, něco ne.



Také se nám konečně podařilo sehnat pražce na schody, ale moc mě mrzelo, že jsou nové. Bohužel, nešlo vše tak, jak bych si přála.



Zahrada už pěkně zarůstala travou a další akcí bylo to, že jsme osazovali těmi nejvyššími dřevinami obvod zahrady kolem plotu.



Sázela jsem rostliny a bílý kamínek s drcenou kůru jsme rozváželi na záhony s textilkou tak, jak jsem měla naplánováno. Konečně bylo alespoň něco vidět.



Hotová část svahu, rostliny se ujmuly a pěkně rostou.



Další, ale neplánovanou akcí bylo toto malé zcela přírodní jezírko. Vlastně původně to byla malá díra pro strom, ale.....do rána se natáhla voda až po okraj. Tak jsme díru zvětšili, prohloubili na 1,5m hloubky a kolem dokola jsme udělali drenáž s napojením na stávající. Voda se neztrácí ani v těch největších vedrech. Okolí jsem osázela a daří se i leknínu.

Rok 2011

   

Pak jsem se hned pustila do vřesoviště, neb jsem měla nakoupeno ke 100 kusů různých vřesovištních rostlin a konečně také pořádný pařez.



Tak toto je vřesoviště.



Nechala jsem si navozit z lomu nádherné kameny, které jsem si tam vybrala a pustila jsem se do budování druhé části skalky s názvem spárová, vrstevnatá. Nejhorší práce byla, než jsem ty kameny nanosila, dorvala a dokutálela nahoru, kde jsem je potřebovala usadit.



Mezi kameny jsem vystřihávala díry v textilce, lžící hloubila malé díry, kam jsem dávala kvalitní zem a sázela skalničky. Chtěla jsem tam také mít „horskou bystřinu“. Tak to je ten bílý potůček drceného, bílého mramoru, který pramení nahoře v horách, protéká pohořím a na úpatí se ztrácí v „jeskyni“.





Skalka volně navazuje na osázený svah. Zbylo mi 10malých kamenů. Byla jsem spokojená s výsledkem a vzhledem k tomu, že se až na dvě rostlinky vše ujmulo, to byl úspěch.

Rok 2012



Poslední, zatím velká akce, do které jsem se pustila, kromě malých záhonů v zahradě byla zahrada v japonském stylu, po které jsem toužila.



Tři velké kameny. Nejvyšší znázorňuje Buddhu, menší dva, jeho dva učedníky. Kamenná řeka z leštěných oblázků s klasickým můstkem a lucernou.



Šachovnice



Moje malá Japonka.



Křtitelnice se umísťuje ke vstupu do zahrady. Návštěvník by měl symbolicky smýt své hříchy a vstoupit do zahrady s čistou myslí.



Hodně času jsem strávila nad studiem těchto typů zahrad. Byla jsem omezena prostorem, měla jsem pouhých pár metrů. Pocit, že mi někdo svázal ruce i nohy byl strašný. Nakonec jsem se rozhodla pro Zenovou, tzv. suchou zahradu, kde je voda znázorněna kamením. V žádném případě se nechci rovnat japonským, ani tuzemským mistrům v tomto umění. Zahradu jsem dělala srdcem, dle svého umu a přesvědčení. Je to přece snad jen naše zahrada, ne?

   



Protože toto vše je zahrada za domem, zvu vás ještě na jednu ochutnávku.



Můj koutek s bonsajemi.



Venkovní posezení u krbu a malá okrasná zahrada s jezírkem a s lekníny.



Každé léto napočítám okolo sta osázených různých nádob a truhlíků. Miluji léto, slunce, a vůně. Nemám ráda zimu a pokud by to šlo, zrušila bych jí.



Tak tady bydlíme.



Náš dům kvete i z ulice.



Ze dvora se vchází do zahrady.

   

   

   

Mám ráda staré věci, které k životu na vesnici neodmyslitelně patří…….

Rok 2013

Už aby bylo léto ...





Vzpomínka na to loňské.



Tak tuto přírodní scenérii najdete asi 200m od našeho domu.



A zde žijeme, tady nás najdete……



Děkuji vám za čas, který jste strávili u nás na zahradě. Byly to sice pouze obrázky, ale věřte mi, že v létě je tady nádherně. Pokud se vám naše zahrada líbí a budete mít cestu okolo, určitě se zastavte, ráda vás po zahradě provedu. I když spousta práce nás tady ještě čeká. Tak nashledanou u nás, nebo někdy příště, nad novými fotografiemi.

Více fotek - KLIKNI ZDE:
Zahrada 2013