Panenky ze šustí ...

O kukuřičném šustí:

Kukuřičné šustí je tradiční materiál, který se u nás rozšířil od 17. století. Z usušených lupenů obalujících kukuřičné klasy se pletly v chudých rodinách hračky (figurky), různé misky, krabičky, ošatky, kabely, se kterými se jezdilo po trzích. Byl to vlastně odpadový materiál. Výroba se soustřeďovala především tam, kde se kukuřice pěstovala nejvíce na jihovýchodní Moravě. Dle tradice figuru „šusťáka“, zhotovenou z kukuřičných listenů, zavěšoval v noci šohaj na kliku dveří domu nevěrné milé, aby zesměšnil soka v lásce. Dnes patří výroba panenek ze šustí mezi tradiční lidová řemesla.

Jednou, už je to delší dobu, jsem shlédla v televizi pořad Toulavá kamera, kde navštívili starší paní, která vyráběla panenky ze šustí. Krátká reportáž, kde v rychlosti popsala výrobu mi stačila k tomu, abych si řekla, že až bude na poli kukuřice, tak to určitě zkusím.

Loni na sklonku léta 2012 když dozrála kukuřice, jsem si domluvila s majitelem pole, že si natrhám palice, které vyloupu a kukuřici mu vrátím, protože ji nepotřebuji. Tak jsem měla doma kukuřici a co dál? Ale věděla jsem, že to je základ. Bylo nutné kukuřici rychle vyloupat a usušit, aby nesplesnivěla. Hledala jsem informace na internetu, jak dál, ale dost se rozcházely. Například v praní a bělení. Někdo radil prát v saponátu, v peroxidu vodíku, bělit sířením, stačí obyčejný mýdlový roztok a další ve slané vodě. Pracovala jsem stylem pokus-omyl. Nedařilo se. Nakonec jsem šustí usušila jen na sluníčku. Usušené jsem uložila do plátěného žoku. O několik dní později jsem jej opět vyndala, vyprala v odbarvovači a několikrát vymáchala v čisté vodě. No, konečně jsem byla spokojená. Sušila jsem ho v sušičce na ovoce, protože venku bylo již sychravo a tam by to schlo už velice špatně. Po večerech jsem seděla u internetu a prohlížela jsem obrázky panenek ze šustí, které jsem tam našla a přemýšlela, jak a čím začít. Z informací jsem věděla, že musím mít drátek, vatu a nitě. Ale tím to neskončilo. Posléze jsem zjistila, že musím koupit Duhu na obarvení, krajku, pevný špagát, režné i strojové bílé nitě a kde jsou doplňky k panenkám? A tak jsem barvila šustí dle návodu na koupeném sáčku, pekla jsem bábovky a vánočky, vyráběla jsem hrábě ze špejlí a párátek. Z březových větviček jsem vázala košťata, z vřesů a statice kytičky.

Tím jsem začala. Byla to titěrná práce, ale nádherná a hlavně mě to bavilo. Když jsem si takto „hrála“, došlo mi, že vidět panenku a říci, to nic není, to zvládnu taky, no víte, není to úplně až tak jednoduché. První panenku jsem motala téměř celý den, než jsem přišla, jak na to. Dodnes ji mám schovanou, ale nechlubím se s ní. Druhá mi trvala o něco méně a třetí se už prodala. Motání panenky se ještě zkrátilo, ale nejde to do nekonečna. Každá práce chce své a nic se nedá uspěchat. Mám ráda poctivou práci a každou panenku dělám s láskou. Snažím se jim vdechnout trochu života, naznačit pohyb, byť jen hlavou. Do konce roku jsem jich udělala rovnou stovku, po novém roce budu pokračovat a zkusím i jiné doplňky. Velice ráda Vám zde na těchto stránkách v budoucnu ukážu nové modely panenek.