Jak to začalo …

Vítejte na těchto stránkách, které jak doufám, po shlédnutí Vás pohladí po duši. Najdete zde výrobky z keramiky a další tvorbu z oblasti ručních prací.

Ale pěkně od začátku…
Začala jsem někdy v roce 1982, kdy tehdejší režim v tomto oboru moc možností neposkytoval, a tak jsem se věnovala tomu, co tehdejší trh nabízel. Učila jsem se technice drhání, vyšívání, malování talířů, strojovému i ručnímu pletení, šití, výrobě tapisérií.
Byla jsem samouk a veškeré informace jsem čerpala z dostupných materiálů a publikací. Své výrobky jsem tehdy prezentovala na výstavě v KD v Soběslavi a myslím, že v té době s úspěchem.
Po roce 1989 jsem se setkala s různými technikami, které jsem si rychle osvojila. Navštěvovala jsem náhodně kurzy drátkování, paličkování, pletení pedigem, decoupage, malování na hedvábí, tkaní na stavu, vyšívání rybími šupinami a další techniky. Ale asi to nebylo stále to pravé, ořechové. …Až teprve v roce 2004 jsem se zcela náhodou dostala k výrobě keramiky. Začala jsem navštěvovat kurz v Soběslavi pod vedením lektorky Jany Povondrové, kde jsem byla 2 roky. Tam jsem si osvojila základy výroby keramiky. Neuměla jsem točit na kruhu a tak všechny velké nádoby a amfory jsem dělala v ruce z plátů hlíny.
Keramika mě doslova pohltila. Viděla jsem v ní nekonečnou studnici nápadů. Toužila jsem po tom mít vlastní keramickou dílnu. Časem jsem si pořídila pec na vypalování i hrnčířský kruh. Byla to velká investice, ale bez toho to prostě nešlo. Několikrát jsem zkoušela točit na kruhu, ale vždy to skončilo miskou, či popelníkem. Hledala jsem pomoc a našla. Objevila jsem kurzy pro veřejnost ve Sřední uměleckoprůmyslové škole v Bechyni, kde každý rok v létě pořádají různé kurzy pro veřejnost, mezi nimi i točení na kruhu. Letos pojedu již po třetí. Scházíme se vždy téměř stále stejná, skvělá parta a je tam báječná atmosféra, což můžete vidět na fotografiích v nabídce na stránkách.

Současně se pomalu začala rozvíjet spolupráce s galerií v Českém Krumlově. Od majitele galerie jsem se dověděla, že moji keramickou panenku koupil jeden Japonec. Moc mě potěšilo, že se panenka dostala tak daleko do světa. Asi po dvou letech spolupráce z důvodů špatné platební morálky majitele skončila.
Mám za sebou několik úspěšných výstav ve zdejším okrese, prodej zboží na vánočních trzích, několik lektorských kurzů a publikování v časopise Golem pro keramiky.
K dalším činnostem jsem přidala výrobu smaltovaných šperků, motání panenek z kukuřičného šustí a aranžování suchých vazeb pro Zemědělské muzeum Špejchar v Želči.
Mimo výše uvedené obory z oblasti ručních prací mě také baví fotografování a literární činnost. Ale ze všeho nejvíc mě oslovila práce s keramickou hlínou. Mám pocit, že hlína mě nabíjí energií, kterou pak využívám při práci na naší okrasné zahradě. I keramické výrobky zde nacházejí své místo.

Motto:
„Ona tě jen zkouší, protože Ta pyšná, skromná, jemná a drsná, přítulná a zároveň odmítavá, tvárná a drobivá, nás vždy překvapí. Potrestá sebejisté a odmění pokoru, odevzdáš jí dřinu – vrátí ti krásu, nedbáš na ni, vychutná si tě, nechá si to pěkně až na pec, abys byla příště uctivější k dámě - hlíně.“